PWHT tepelné zpracování: kdy je po svařování povinné

15. září 2026 · ArcTrace

PWHT tepelné zpracování po svařování (post weld heat treatment) je jednou z těch operací, které dílna buď dělá pořádně a má o nich papír, nebo je nedělá vůbec a při předávce se to provalí. Je to zároveň téma, kde panuje víc pověr než jistoty: „nad dvacet milimetrů se to musí žíhat”, „u nerezu se to nedělá”, „stačí to ohřát hořákem a nechat vychladnout”. Žádné z těchto tvrzení není univerzálně platné pravidlo. Ve skutečnosti o povinnosti PWHT rozhoduje kombinace materiálu, tloušťky, typu zařízení a především konkrétní specifikace zakázky nebo předpisu, podle kterého se vyrábí. Tento článek shrnuje, k čemu PWHT slouží, kdy jej hledat ve specifikaci, jak se váže na kvalifikaci svařovacího postupu a co musí obsahovat záznam, aby obstál u přejímky.

Co PWHT je a proč se dělá

Svařování je lokální tavení a rychlé chladnutí. Materiál v okolí svaru se roztáhne, ztuhne, smrští — a protože okolní studený materiál mu v tom brání, zůstanou ve svarku zbytková napětí, často blízko meze kluzu. Zároveň vznikne tepelně ovlivněná oblast s jinou strukturou, než má základní materiál: u některých ocelí tvrdá a málo houževnatá.

PWHT je řízený ohřev celého dílce (nebo jeho části) na stanovenou teplotu, výdrž na této teplotě po stanovenou dobu a řízené ochlazení. Cílem je obvykle několik věcí najednou:

• Snížení zbytkových napětí. Při zvýšené teplotě materiál napětí relaxuje. To má praktický dopad na rozměrovou stabilitu po obrábění a na odolnost proti trhlinám za provozu.
• Zlepšení houževnatosti a snížení tvrdosti v tepelně ovlivněné oblasti. Zejména u ocelí náchylných k zakalení pod svarem.
• Odolnost proti praskání — jak proti studeným (vodíkovým) trhlinám, tak proti korozi pod napětím v prostředích, kde na ní záleží.
• U některých materiálů také odplynění vodíku, pokud navazuje na svařování bezprostředně.

Důležité: PWHT není totéž co předehřev ani jako mezihousenková teplota. To jsou samostatné parametry, které se řeší během svařování a mají jiný účel. A rozhodně to není „ohřát hořákem a přikrýt dekou” — bez měření a záznamu nejde o tepelné zpracování, ale o ohřev bez průkazu.

Kdy je PWHT povinné

Tady je nutné být přesný, protože právě tady vzniká většina chyb. Neexistuje jedno univerzální číslo tloušťky, od kterého se žíhá. Požadavek na PWHT vzniká vždy z některého z těchto zdrojů:

Praktické vodítko, jak se v tom vyznat:

1. Typ zařízení rozhoduje jako první. U tlakových zařízení (nádoby, potrubní systémy spadající pod PED) je PWHT běžný a systematicky řešený požadavek — návrhové normy pro tlaková zařízení stanovují, pro které materiálové skupiny a tloušťky se tepelné zpracování vyžaduje a s jakými parametry. U nosných ocelových konstrukcí dle EN 1090 je PWHT naopak spíš výjimkou; potkáte jej u zvláště tlustostěnných uzlů, u konstrukcí s únavovým namáháním nebo tam, kde to výslovně žádá specifikace.

2. Materiál rozhoduje jako druhý. Jinak se chovají nelegované konstrukční oceli, jinak jemnozrnné oceli, jinak žáropevné oceli s obsahem chromu a molybdenu, jinak austenitické nerezové oceli. U některých materiálových skupin je tepelné zpracování prakticky standardem nad určitou tloušťkou; u jiných může nesprávně provedené žíhání vlastnosti naopak zhoršit (například vyvolat zcitlivění nebo křehnutí). Proto se parametry nikdy neopisují z jiné zakázky.

3. Tloušťka a geometrie rozhodují jako třetí. Rostoucí tloušťka znamená větší vnesené teplo, větší tuhost a vyšší zbytková napětí. Prahové hodnoty ale stanovuje příslušná norma pro daný materiál a zařízení — ne zkušenost z minulé zakázky.

Shrnuto: odpověď na otázku „musíme žíhat?” nikdy nehledejte v hlavě, ale v dokumentu. Pokud specifikace mlčí a jde o tlakové zařízení nebo netriviální materiál, je to dotaz na zákazníka nebo na svářečský dozor ještě před kalkulací — po zasvařování už je pozdě a řešení bývá drahé.

PWHT je proměnná svařovacího postupu

Tohle je bod, na kterém padá nejvíc auditů. PWHT není doplňková operace mimo svařovací postup — je to jeho podstatná proměnná.

Kvalifikace svařovacího postupu dle EN ISO 15614-1 se provádí na zkušebním kusu, který prošel (nebo neprošel) tepelným zpracováním. Zkušební vzorky se odebírají až po něm, protože právě PWHT ovlivňuje mechanické vlastnosti, které se zkouší. Z toho plyne praktické pravidlo:

• Pokud byl zkušební kus žíhán, kvalifikace platí pro svary, které rovněž projdou tepelným zpracováním. Nelze podle ní svařovat produkci bez PWHT.
• Pokud zkušební kus žíhán nebyl, nelze podle takové WPQR bez dalšího vyrábět svary, které PWHT projdou.
• Změna PWHT (jeho přidání, vypuštění, nebo změna mimo rozsah uvedený v kvalifikaci) je změnou podstatné proměnné a obvykle vyžaduje novou kvalifikaci.

Do WPS proto patří konkrétní údaje o tepelném zpracování: teplotní rozsah, doba výdrže vztažená k tloušťce, rychlost ohřevu a ochlazování a způsob provedení. Pokud vaše WPS v kolonce PWHT obsahuje jen „ano” nebo prázdné pole, dokument neplní svou funkci. Přehled toho, jak držet vazbu WPS ↔ WPQR pohromadě, najdete u modulu WPS/WPQR.

Sledovat je potřeba i navazující doklady: samotné provádění tepelného zpracování při svařování řeší EN ISO 17663, která popisuje požadavky na kvalitu tohoto procesu — vybavení, měření teploty, kvalifikaci obsluhy a záznamy.

Jak vypadá pořádný záznam z PWHT

Přejímka nezajímá, že jste žíhali. Zajímá ji důkaz, že jste žíhali podle předepsaných parametrů. Standardní výstup je protokol s teplotní křivkou z registračního zařízení, doplněný o identifikační údaje. Kompletní záznam obsahuje zpravidla:

• identifikaci dílce nebo svaru (číslo zakázky, pozice, číslo svaru dle mapy svarů),
• datum, čas začátku a konce cyklu,
• rychlost ohřevu v předepsaném rozsahu, obvykle vztaženou k tloušťce,
• teplotu výdrže a dobu výdrže na této teplotě,
• rychlost ochlazování a teplotu, do které je řízené,
• rozmístění termočlánků (schéma nebo popis), protože pozice měření určuje, co křivka vlastně dokládá,
• identifikaci pece nebo zařízení a doklad o platné kalibraci měřicího řetězce,
• podpis obsluhy a odpovědné osoby, případně razítko dodavatele služby,
• odkaz na WPS a proceduru tepelného zpracování, podle které se postupovalo.

Konkrétní hodnoty teplot a časů sem patří z předpisu pro dané zařízení a materiál — nikoli z obecné tabulky staženého vzoru.

Kdo PWHT provádí

V praxi existují tři varianty a každá má jiné dopady na dokumentaci:

Vlastní pec. Nejlepší kontrola nad procesem, ale odpovědnost za kalibraci pece, kalibraci termočlánků, kvalifikaci obsluhy a archivaci záznamů je celá vaše.

Externí kalírna nebo žíhárna. Nejčastější řešení pro zakázkovou výrobu. Klíčové je, že jde o nakupovaný proces s vlivem na jakost — dodavatele je nutné hodnotit jako kvalifikovaného dodavatele, objednávku formulovat s konkrétními parametry (ne „prosím vyžíhat”) a protokol si vyžádat jako povinnou součást dodávky, ne až při předávce.

Lokální ohřev na místě. Odporové rohože nebo indukce, typicky u potrubí a montážních svarů. Nejnáročnější na provedení: záleží na šířce ohřívaného pásma, izolaci, umístění termočlánků a na tom, kdo to celé řídí a zaznamenává.

Ve všech třech případech platí, že se ohřev musí prokazatelně měřit. Bez kalibrovaného měření a záznamu jde o operaci, kterou nelze doložit — a při přejímce se s ní nedá počítat.

Co patří do předávací dokumentace

Protokol z PWHT je běžnou součástí předávací dokumentace svařence spolu s WPS a WPQR, kvalifikacemi svářečů, materiálovými atesty, protokoly NDT a záznamy o neshodách. Pozor na pořadí operací: nedestruktivní zkoušky se u materiálů náchylných k opožděným trhlinám provádějí až po tepelném zpracování — pokud to specifikace vyžaduje, musí tomu odpovídat plán kontrol i harmonogram, jinak zkoušíte v nesprávném okamžiku a výsledek nemá vypovídací hodnotu. Souvislosti požadavků na dokumentaci v kovovýrobě shrnuje přehled norem pro kovovýrobu.

Praktická poznámka k plánování: žíhání je operace, která má termín, kapacitu a dodavatele. Patří tedy do harmonogramu zakázky jako každá jiná operace, ne do poznámky v e-mailu. Zakázky se nejčastěji zdrží právě proto, že se na externí žíhání zapomnělo a zjistilo se to týden před expedicí.

Typické chyby

1. Parametry opsané z jiné zakázky. Jiný materiál, jiná tloušťka, jiný předpis — a najednou je z tepelného zpracování zásah, který vlastnosti zhoršuje.
2. Nesoulad WPQR a produkce. Kvalifikace bez PWHT, výroba s PWHT (nebo naopak). U auditu se to najde během několika minut porovnáním dvou dokumentů.
3. Chybí teplotní křivka. Existuje faktura od žíhárny a razítko, ale žádný záznam průběhu. Faktura není důkaz o parametrech procesu.
4. Termočlánky na nesprávném místě. Křivka dokládá teplotu někde v peci, ne v kritickém průřezu dílce.
5. NDT provedeno před PWHT, přestože specifikace žádala opak.
6. Zapomenuté žíhání v harmonogramu — zjištěno až při kompletaci dokumentace k předávce.
7. Opravný svar po tepelném zpracování bez řešení. Pokud se po PWHT opravuje, je nutné znovu posoudit, zda se cyklus musí opakovat.

Nejčastější dotazy

Existuje tloušťka, od které se žíhá vždy? Ne. Prahové hodnoty se liší podle materiálové skupiny, typu zařízení a použitého předpisu. Vždy je určuje specifikace, materiálová norma nebo předpis pro dané zařízení — nikoli obecné pravidlo.

Můžeme PWHT vynechat, když zákazník nic nepíše? U tlakových zařízení rozhodně ne bez ověření — mlčení specifikace není povolení. Napište dotaz a odpověď si založte k zakázce; písemný záznam dotazu je při případném sporu podstatně cennější než ústní domluva.

Je předehřev náhrada za PWHT? Není. Předehřev snižuje riziko vzniku trhlin během svařování, PWHT řeší stav svarku po svaření. V některých případech se používají obě opatření současně, ale jedno nenahrazuje druhé.

Lze cyklus opakovat? Opakované tepelné zpracování je možné, ale počet cyklů a jejich celkový vliv na vlastnosti materiálu je věc, kterou musí posoudit specifikace nebo materiálová norma. Není to operace „zdarma”.

Musí být obsluha kvalifikovaná? Požadavky na obsluhu, vybavení a záznamy pro tepelné zpracování při svařování popisuje EN ISO 17663. Rozsah toho, co po vás bude chtít zákazník nebo notifikovaná osoba, se odvíjí od předpisu pro dané zařízení.

Kdo za PWHT odpovídá, když jej dělá externí firma? Odpovědnost za výsledek nese výrobce svařence. Externí žíhárna je dodavatel procesu — vy odpovídáte za správné zadání parametrů, za výběr způsobilého dodavatele i za převzetí a archivaci protokolu.

Mějte žíhání v systému, ne v e-mailu

PWHT je typický příklad operace, která se ztrácí mezi dílnou, nákupem a dokumentací: technolog ji předepíše ve WPS, plánovač o ní neví, nákup objedná bez parametrů a při předávce chybí protokol. ArcTrace pomáhá organizovat dokumentaci a procesy související s tepelným zpracováním — tepelné zpracování vedete jako operaci zakázky s termínem a dodavatelem v modulu Projekty, protokoly a teplotní křivky připojíte k dílci i ke svaru, a vazbu na kvalifikovaný postup udržíte v modulu WPS/WPQR, takže je vidět, zda WPS s PWHT odpovídá platné WPQR. Rozhodnutí o tom, zda a jak žíhat, zůstává na technologovi a specifikaci — systém jen zajistí, že se na ně nezapomene a že papír bude při předávce po ruce. Vyzkoušejte základní verzi ArcTrace zdarma a založte první zakázku s plánem tepelného zpracování během pár minut.